Rituály, hnané chutí
po poznání, po umění,
rmut se v kádi temné rmoutí,
když tato již není, není.
Chodě v slunci, chodě v dešti,
kroky stáčím do mlází,
lapám po úlomcích štěstí,
které se tam nachází.
Tuhle kost a tamhle další,
hroužím oko do černoty,
jedovaté býlí raší
mezi trnitými pruty.
Stezka se tu lehce vine,
jako hádě ve své sloji,
hádě bídné, slizké, líné,
jež se oko spatřit bojí.
Klubka hostí propadlina,
klubka černých uzlů spí,
v probuzení had se vzpíná
zmije transcendentální.
Žádné komentáře:
Okomentovat