Mouchy

Popatři, tam v houští pod skalou,

pranic tě tam nezaujalo?

Cožpak tě nelapil ten čpavý dech,

prohnilých ostatků poslední vzdech,

smrdutý nářek zkroucených údů –

vlní se, škvíří, propadáš bludům?

 

Že by snad tíha té příčiny nejasné,

že by snad povzdech, když světélko pohasne?

Že by tam v houští pulzoval duch

mokvavých ostatků – chorobný ruch –,

že by snad záchvěv poslední vzdoru?

Nikoliv, popatři, pohleď tam dolů!

 

Sají a lízají, prohnaně, lačně,

moku a likvoru holdují v mračně.

Připijí na počest vítané smrti,

nestoudně pod skalou vrtí se, vrtí!