Ó, Hnilobo,
Ty
mocná tvořitelko,
hlíny
živitelko,
slyš
mou prosbu velkou!
Ó,
Hnilobo,
Ty
žroutko krav a žroutko lidí,
Tebe
těla navždy sytí.
Svol
mou múzou býti!
Ty,
světice i znesvětice,
prostopášná
poběhlice,
zahryzlice,
rozplizlice;
prosíce
a žadoníce
orodujem:
dej nám více
shnilé
píce v naší sýpce!
Ó,
Hnilobo,
Ty
mocná vílo,
masa
kilo -
bláto
zbylo!
Ó,
Hnilobo,
Já
klaním se Tvé kráse,
nech
mou milou časem
uhnít
trochu v pase.
Tak
žádám bez prodlení
na
shniloslužbě ranní:
vyslyš
mne, má Paní,
neb
bez Hniloby není
v
těle mrtvém tření
vhodné
pro páření!
Ó,
Hnilobo,
Ty
božský plode,
prostupuj
mi chámovodem,
jsem-li
toho hoden!
Ó,
Hnilobo,
Ty
sémě zmaru,
nech
mne přihnít k stáru
na
pohřební káru!
Ty,
má Věčná, ať Tě cítím,
nechej
také uhnít kvítí
na
pomnících prostých lidí,
kteří
se Tě mrzce štítí;
nedovol
jim zapomníti
svaté: Hnití, základ bytí!
Žádné komentáře:
Okomentovat