V
houštích se to mele,
čas
jít do postele!
Nad
lesy se setmělo,
na
stráň padl stín.
Sestupujme
směle,
zříme
kuní pelech.
Hřejme
tělo o tělo
vzadu
za klestím!
Bouře
v dál se žene,
strážce
opeřené
vylákal
klid do noci
volat,
teskně výt.
Na
skalisku sníme,
chlad
už necítíme,
hvězdy
tiše plovoucí
dopřály
nám svit.
Pod
kameny hryže
celtu
vzteklé zvíře,
krkavci
tu krouží,
křídla
hřmí jak roj.
Kdo
se jednou vnoří
do
skal pod pohořím,
vzpomene
jen stěží
na
svůj nepokoj.
Přijal
zákrov šera
dva
živé z toho čtvera,
by
ulehli pod nebem,
obstoupeni
tmou.
Ni
oblačná stáda
netroufnou
si hádat:
mají
ten les pro sebe
či
sami lesem jsou?
Žádné komentáře:
Okomentovat