Čtvero v černu

 

Kde vystupují ze stínu sivé řady kamenné,

kde otvírá se škvíra do propasti ticha,

tam dva mrtví složeni na dně kobky studené

obnažili klíny, obnažili břicha.

Ty zkostnatělé hnáty z beden vyplavila voda,

ty důlky vymlela a dřevu vzala tvar

a kosti zkroušené – co více k tomu dodat? –

třímá teď v své moci krutý času spár.

 

Kde vystupují ze stínu sivé řady kamenné,

kde otvírá se škvíra do propasti ticha,

tam dva živí skrčeni u té scény zvrácené,

jeden mlčí ohromen, druhý lačně vzdychá.

Ty zraky stěží vzpomenou na kouzlo okamžiku,

jež zhlédlo by se v tom, co nastane v ten ráz,

vždyť společný cit nechovají jen pro estetiku –

dvěma živým na hřbitově zastavil se čas.