Viděl jsem střídání na věčném loži,
kráčel jsem chodbami ve stopách már,
uzřel jsem pár očí prahnout po noži,
voněl jsem k chuchvalcům hrobových par.
Laskal jsem prosebné žilnaté skráně,
mazal jsem brunátné důkazy marnosti,
spatřil jsem otravné krůpěje v ráně,
musel jsem ústa, co nechtěla, pohostit.
Přes chodbu, přes křik a přes můry u
skla,
přes pěnu v ústech a přes otok dlaní
cítil jsem, jak by část z nitra mi
uschla
prázdnota stěží srdce mé raní!
Život se zrodil jak poupě s nadějí,
v barvě a v kypré své podstatě svěží;
kdos' myslel, že vzkvete, tak ihned raději
popatři prve na ty, kdož leží!
Žádné komentáře:
Okomentovat