Odchod

Svinská jablka sbíral,

hýčkal oddénky zimolezů,

do propasti upřeně zíral,

pojídal kořínky na pařezu.

Ležel tam v trní a sípal,

když umíral,

a štkal –

larvy a mouchy už vítal,

vedly ho dál

v posthumní sál.

Pánu i čertovi spílal,

že nepřišel žádný z těch obrazů,

co v hlavě si urputně střídal

při pouti němé i při posezu.

Útržky života líbal,

už skoro spal,

nadobro stár –

brouky a červy už vídal,

nic se nebál,

byl jejich král.